testssss
+420 577 606 247
CZENDESKFRRU
Na Cestu k opravdovému jídlu úspěšně nasměrovaly tisíce čtenářů a teď je samotné čeká Další krok cesty. Eva Ehrenbergerová s Markétou Gajdošovou si pro tisk své druhé kuchařky opět vybraly naši tiskárnu Graspo CZ a při náhledu tisku jsme je pořádně vyzpovídali. Cítí na sebe s pokračováním kuchařky větší tlak, jaký je jejich nejoblíbenější recept nebo kdy vůbec vznikl nápad na druhou kuchařku? Pohodlně se usaďte
a pusťte se do čtení.



  • Byl nějaký zlomový bod, kdy jste si řekly, že chcete udělat druhou kuchařku?
Markéta: My jsme to věděly už po křtu jedničky. Akorát jsme o tom nutně nemluvily a čekaly jsme, která z nás to řekne první.
Eva: Ono nám to svých způsobem pak začalo chybět. Lidi kuchařku chválili a chtěli víc.
Markéta: Taky byla velmi důležitá pozitivní zpětná vazba. Troufám si říct, že bez ní by dvojka čistě z naší iniciativy vůbec nevznikla. Lidé se nás ptali, kdy bude druhý díl, když ještě ani nevěděli, že nějaký bude. To byl takový pěkný push do všeho.
Eva: Člověk musí vidět zpětnou vazbu, že to dává smyl.
  • Překvapilo Vás, že zpětná vazba na první kuchařku byla tak pozitivní?
Markéta: Především nás překvapilo to množství a intenzita. Člověk samozřejmě doufá, že zpětná vazba bude pozitivní, protože tomu, co dělá, věří, ale to množství jsme si vůbec nedokázaly představit.
Eva: Neměly jsme žádná očekávání a už vůbec jsme nečekaly, že to bude tak pozitivní.
  • Jak se Vám tvořil Další krok cesty?
Markéta: Doufaly jsme, že to bude lehčí. Předpokládaly jsme, že už známe všechny okolnosti, známe proces. Překvapilo nás, že paradoxně právě o to víc řešíme všechny detaily. Určitě nám více času zabraly kontroly. Z mé strany to pak byla nová témata. Jsou sama o sobě složitější, a proto převést je srozumitelně do lidské řeči, aby byly stejně čtivé jako v jedničce, byl delší proces. 
Eva: Z mého pohledu je to stejné. Říkaly jsme si, že to krásně zvládneme. Celá energie přišla přibližně před rokem, když začal lockdown. Lidi otevřeli naši kuchařku, začali vařit a sdílet to. Cítily jsme, že nám přinesli spoustu energie. Strašně nás to pohltilo a bavilo. Takže v tu chvíli jsme začali zase vařit, pilně tvořit a šlo to vlastně samo. Myslely jsme si, že to bude rychlejší, ale v závěru jsem nad tím strávily více času. Člověk si dává záležet, aby to bylo lepší a i druhý díl měl lidem co dát.

  • Takže na sebe s druhou kuchařkou cítíte větší tlak?
Markéta: Určitě ano, měly jsme a máme na sebe větší nároky. Říkáme tomu Další krok cesty, takže chceme, aby to opravdu byl další krok po všech stránkách.
  • Prozradíte nám, jestli bude Další krok cesty v něčem jiný?
Markéta: Já bych řekla, že je to takové volné pokračování. Má to návaznost a pro běžného čtenáře z hlediska pochopitelnosti témat je podle mě důležité, aby znal fakta z jedničky, ale nevylučuje se to. Není to tak, že by to na sebe muselo nutně navazovat. Já to vidím tak, že první díl otevřel nejdůležitější témata a teď už to jde více do hloubky. Zaměřily jsme se na to, co možná víc pomůže pochopit praxi, proč je důležité zajímat se o konkrétní témata a jak fungují i věci, které nutně nevidíme nebo necítíme, ale které jsou stejně tak důležité jako základy.
Eva: Taky si myslím, že po stránce textové je to zase o level dál. Měly jsme pocit, že i když mají lidi doma jedničku, pořád neví, jak vlastně začít. Čím více souvislostí budou vědět, tím to pro ně bude snazší. I po stránce receptů nám přijde, že jsme šly ještě do jednodušších verzí. Recepty jsme se snažily udělat podle toho, co opravdu jíme i my nebo co Markéta používá pro své klienty.
Markéta: Je pravda, že velká charakteristika dvojky je v tom, že se v ní objevují recepty, které jsem doposud používala pouze interně v rámci práce. Jsou osvědčené, funkční, mají za sebou zase další level struktury a tím pádem víme, co pro lidi bude do praxe fungovat.
  •  Jak dlouho jste na Dalším kroku cesty pracovaly?
Markéta: Záleží, co do toho člověk může započítávat. Bavily jsme se s Evou, že by to určitě šlo zkoncentrovat a urychlit. Poslední měsíce už se to i z naší straně hodně protahovalo. Myšlenku jsme odsouhlasily na konci roku 2019. Měly jsme navržená témata a postupně jsme do toho vplouvaly. První kapitoly jsme začaly dávat dohromady v březnu 2020. Takže asi tak rok.
  • Kolik lidí se na přípravě podílelo?
Eva: Pracují na ni stejní lidé jako na jedničce. Graspo, dvě grafičky, ilustrátorka, korektorka, fotografové, baliči, my dvě, …

  • Co vás při tvoření inspiruje?
Markéta: Většinou vlastní zkušenosti z toho, co nám samotným přijde vhodné a jak to cítíme. Někdy začneme od chuťové stránky a pak až ladíme tu nutriční. A někdy začnu já s tou nutriční, a až pak teprve Eva dochucuje. Naštěstí se spolu většinou sladíme už od prvního kroku.
Eva: Recepty musí být jednoduché a z dostupných ingrediencí. Většinou jsou si podobné a spíše detaily se obměňují. A taky je důležitá praktická příprava.
  • Pošimrejme čtenářům jejich chuťové buňky. Jaký je váš nejoblíbenější recept v kuchařce?
Eva: U mě to budou vážně úplně ty nejjednodušší recepty. Jako první mě napadají pažitkové kešu špagety, jednoduchá míchaná vajíčka s různými druhy sýrů a potom sladkůstky jako tvarohové řezy.
Markéta: Mě jako první napadl banánový chlebíček. Ten máme i v jedničce a ve dvojce je upgrade, tak jsme zvědavé, který bude oblíbenější. Banánový chlebíček obecně je asi nejvíce pečený a nejsdílenější recept z první kuchařky, takže jsme ho chtěly ještě trochu vyšvihnout na nový level. Jsme s ním vyfocené i na titulce.
  • Na závěr dvě rychlé otázky. Snídaně, oběd nebo večeře?
Markéta: Tak to je otázka na tělo. Pokud mám svobodu volby, tak bych řekla všechno.
Eva: Taky bych řekla všechno.
  • Sladké nebo slané?
Eva: Já to ráda střídám a nejraději mám kombinaci obojího. Máme i v kuchařce sladko slané verze a to je úplně nejlepší.
Markéta: V běžných podmínkách nejlépe tak, aby to bylo padesát na padesát nebo kombinace obou.



Autorky kuchařky 
Další krok cesty můžete sledovat na Instagramu jako @e_eva a @marketagajdosova. Evy recepty najdete taky na blogu Moje barevná kuchyně, Markétiny služby na jejím webu. My za celou tiskárnu děkujeme za projevenou důvěru a těšíme se, kam autorky Další krok cesty zavede.